Reklama
Nechtějte být čtvrtý... - autor: Marta Csontosová

Každý z nás bude mít možnosti na internetu získat informaci o výskytu zhoubných nádorů ve svém regionu, říká doc. Jitka Abrahámová, přednostka Onkologické kliniky Thomayerovy nemocnice v Praze

Nechtějte být čtvrtý...

Určitě nejen mne zarazil statistický údaj, že v naší republice onemocní onkologickým onemocněním každý třetí člověk. Nemůže to být nějaká statistická chyba, paní docentko?

- Není to chyba. Skutečně každý třetí člověk u nás během svého života onemocní zhoubným nádorem. Jedná se o období od 0 věku do věku X. Navíc každý čtvrtý občan na zhoubné onemocnění zemře. Onkologická onemocnění jsou po kardiovaskulárních chorobách nejrozšířenějším onemocněním.

A narůstá alespoň - díky včasné diagnostice - počet případů, které zachytíte včas?

- To je náš cíl, když už - zatím - neumíme zamezit vzniku nádoru. Řada škodlivin způsobujících rakovinné bujení není ještě známa. Mluvíme stále pouze o souboru vnitřních a vnějších faktorů, které nádor mohou způsobit. Zatím je tedy jediná cesta: zavčas diagnostikovat nádor, aby mohl být včas a jednoduše léčen. Platí totiž, že čím menší nádor, tím lepší a také úspěšnější léčba. Například první stádium kolorektálního karcinomu umíme vyléčit operací. Když pacient přijde později, je už léčba daleko složitější. To, o čem mluvím se sice týká lidí, ale má rovněž dopad na celou ekonomiku. Léčba nádoru nepokročilého je nepoměrně lacinější nežli léčba nádoru pokročilého. Nemusím zdůrazňovat, že výsledky u nádoru v pokročilém stadiu jsou samozřejmě horší.

I když se o nebezpečí této nemoci hodně mluví, nejsem si jista, jestli osvěta dost jasně definuje její prvotní příznaky.

- Řekla bych, že zdravotní výchovy není nikdy dost a že je třeba ji soustředěně stále a stále šířit při všech možných příležitostech. Je to trpělivá, dlouhodobá záležitost, vždyť kapka po kapce i kámen promele. Není to jednoduché. Všechny ženy třeba vědí, že existuje screening karcinomu prsu. Je přitom řada žen, které se k tomuto vyšetření neodhodlaly.

Myslíte si, že se bojí?

- Těžko mohu říci proč, ale myslím si, že je to trochu i takové lajdáctví nebo... pštrosismus, strkání hlavy do písku. Co nevidím, není, nebo i takové přesvědčení, že mně se to stát nemůže. Musím přesto říci, že screeningový program, tak jak je u nás organizovaný, lze kvalifikovat jako úspěch českého zdravotnictví, protože i data jsou okamžitě zpracovávána. Screening je přitom velmi nákladná záležitost. Zda se celá akce vyplatila, jsme mohli navíc kvantifikovat až po několika letech: snížila se úmrtnost na toto onemocnění. Zdůrazňuji: nesnížila se nemocnost ale úmrtnost.

Jakým vývojem vůbec prošla léčba v posledních deseti, patnácti letech?

- Léčba se velice změnila. Například u kolorektálního karcinomu, kde jsme ještě před osmi, deseti lety měli k dispozici jednu kombinovanou léčbu, je dnes již těch preparátů několik. Přicházejí preparáty, které působí cíleněji. Jsou to biologické preparáty a musím i říci, že jsou velmi drahé. Takže: máme medicínský pokrok v léčbě, je na světě řada velmi slibných preparátů pro různé lokalizace, ale léčba také neuvěřitelně prodražila. Třeba na karcinom pankreatu nebyl takřka žádný lék a nyní je ve vývinu řada léků a řada léčebných kombinací, které samozřejmě přinesou zlepšení v této diagnóze. Také to bude ale velice drahé.

Vím, že se uvažuje o vybudování nového systému léčby onkologických onemocnění...

- Existuje představa, že budou vytipována specializovaná centra, kde budou léčit tím kterým specializovaným způsobem. Momentálně existuje přes dvě stě různých institucí, které léčí zhoubné nádory, a to není dobře. Pracovišť je příliš mnoho a některé z nich nemají dostatečný počet případů, aby získaly potřebnou odbornost. Platí zásada, že kdo léčí často a hodně, léčí dobře. Léčba proto musí být soustředěna do určitých center, kde budou schopni léčit na špičkové úrovni.

Vraťme se prosím ještě k těm statistikám. Co je pro vás na nich alarmující?

- Abych řekla pravdu, máme lepší výsledky než mnohé západní státy. Tady existuje onkologický registr, kde je každé nádorové onemocnění zachyceno a je o něm podána hlášenka. Anonymně jsou pak data zpracována Státním ústavem zdravotnických informacích a statistiky. Nyní ještě se pod péčí Onkologické společnosti vytvořila skupina pracovníků - biostatistiků - z Brna, kteří na základě podkladů vytvořili program, jehož část bude uveřejněna během času na internetu. Ještě do konce roku si bude moci každý občan v informacích listovat a získá tak obraz o výskytu zhoubných nádorů třeba v regionu, ve němž žije.

Když pracujete se statistikami, na co byste chtěla upozornit?

- Statistiky jsou velmi důležité, musí se ale umět také používat, musí se znát věková struktura obyvatelstva - jak se mění. Pro nás jsou důležitá i absolutní čísla, podle kterých se určuje potřeba laboratorního a přístrojového zázemí. Podle relativních počtů (tj. výskyt na 100 000 obyvatel) a podle věkové struktury se porovnáním s evropskými i světovými standardy dá sledovat, zda výskyt stoupá nebo klesá a zda úmrtnost stoupá nebo klesá. Třeba víme, že výskyt karcinomu žaludku klesá - ale to je asi jediný. Důvodem poklesu výskytu karcinomu žaludku je, že třeba umíme dobře bojovat s žaludečním vředem. Obecně příznivé je - když se vezme v úvahu incidence a úmrtnost - že u řady onkologických nemocí jakoby se křivky výskytu a úmrtnosti příznivě vzdalovaly. Máme včasnější diagnostiku a úspěšnější léčbu, když úmrtnost nestoupá stejně plynule jako incidence, a to je náš cíl. Například karcinom prsu je jednoznačně u nás nejčastějším karcinomem žen - nejčastějším zhoubným nádorem žen. Nemáme ale výskyt vyšší než řada států západní Evropy. Tady si dovolím varovat před neopodstatněným obdivem směrem na západ. Existuje totiž představa, že tam dělají všechno ideálně, že tam lidé žijí zdravě. Ono to až tak není. O Spojených státech si naši lidé myslí, jak tam žijí zdravě. Kdyby to tak bylo, musí výskyt onkologických nemocí klesat, jenomže on neklesá. Nemyslím si tedy, že za všechno může "knedlo-vepřo-zelo". Samozřejmě, že řada nádorových onemocnění se vejde do takových prohlášení: příčinou je nevhodným směrem se ubírající životní styl. Vezměte si třeba, v jakém věku byly prvorodičky dříve a v jakém jsou dnes. A jak se to třeba odrazí na nemocnosti rakovinou prsu nebo rakovinou ženských orgánů, nebo mírou stressu. Vždyť ženy dnes poprvé rodí o decenium později než před dvaceti lety. To se zřejmě někde objeví a nebude to bezvýznamné.

Myslíte pozitivně nebo negativně?

- To se neví, ale určitě to nějakou změnu přinese, protože to není legrace. Neříkám, že je to lepší nebo horší, ale začal se tu imitovat západní styl života se všemi pozitivy, ale i negativy.

Znamená to, že už na západě nějaké výstupy z dopadů pozdějších těhotenství existují?

- Tam je to takhle stále, takže není s čím srovnávat.

Tam nebyl nikdy tak radikální posun ve věku prvorodiček jako u nás?

- Jelikož neměli žádnou socialistickou socioekonomickou formaci, není s čím srovnávat. Tam docházelo k plynulému vývoji a ne jako u nás, kdy se to obrátilo během deseti let. To bychom se ale dostávali do populačních statistik a přes ně nejsem odborník.

Tak prosím alespoň náznak prognózy ...

- Bude stačit, když vám řeknu, že křivka karcinomu prsu začíná stoupat v určitém věku - nebo po určitém věku má strmější vývoj? - tedy v době, kdy je žena v produktivním věku? Začneme se setkávat s pacientkami, které budou chtít rodit po odléčeném karcinomu prsu - poněvadž ještě nerodily. Nebo se u gravidních žen vyvine karcinom prsu. Je nabíledni, že se s tímto budeme setkávat.

Nevím jak na to reagovat, neboť je to pro mne informace nová a šokující. Jaká skupina lidí bude podle vás v našem středoevropském regionu nejohroženější?

- Myslím, že jsme ohroženi všichni. Je to nejrozšířenější choroba a na vaši otázku obecně odpovědět nelze. Ale k té určité lokalizaci, když si vezmeme kolorektální karcinom nebo melanom, tam se dají vytipovat rizikové skupiny lidí, u kterých je pravděpodobně vyšší riziko vzniku tohoto onemocnění, vyšší než u ostatní populace. To se ale nedá říci obecně o všech typech rakoviny. Neexistuje rakovina jako jednolitý pojem. Je to řada chorob a ty se nechovají stejně. Karcinom prsu se nechová stejně jako kolorektální karcinom a ten se nechová stejně jako karcinom plic a ten se nechová stejně jako leukémie apod.

A co kouření a riziko, které s sebou přináší. U nás je kouření velmi tolerováno. Kuřákům neumíme dát jasně najevo společenské riziko tohoto chování.

- To je na každém. Každý má mít svobodu. Kuřáci velmi hovoří o omezování své svobody, ale co svoboda těch, co nekouří? Proč mám sedět v jedné místnosti s kuřákem? Když budeme takovou situaci tolerovat, nedojdeme nikdy k ničemu. Takže je i na nekuřácích, aby kuřáky vychovávali. Aby jim dali najevo, že prostě s nimi nebudou.

 
PŘÍLOHY
Reklama
Reklama
Reklama

TOPlist