Reklama
Klasická ruční masáž - autor: Marta Csontosová

Léčebnou masáží se mění funkce vegetativního nervstva, přes centrální nervový systém se urychluje látková výměna, reagují žlázy s vnitřní sekrecí, zvyšuje se kondice, nespecifická imunita.

Klasická ruční masáž

Od nepaměti, kam až sahají historické prameny, věděli lidé, že pomocí ovlivnění povrchu těla rukou lze mírnit bolesti anebo jiné nepříjemné vjemy. V průběhu času a odpovídajícímu stupni poznání se měnily postoje k masážím, jejímu společenskému zařazení a použití pro léčení. Masáže v Evropě navázaly na ucelený materiál Petera Henrika Linga (1776-1839), který založil gymnastický ústav s výukovým masážním střediskem ve Švédsku. Jeho dílo modifikoval Zabludowski z Berlína, první učebnici o masáži u nás publikoval v r. 1906 ortoped Dr. Chlumský. Kolem roku 1930 zavedl masáže v rehabilitaci revmatolog Dr. Cmunt, v polovině 20. století nastolil reflexologický směr Dr. Žaloudek. Vysvětlení účinků klasické ruční masáže vychází z teoretických medicínských oborů a klinických oborů humánní i veterinární medicíny. Na mechanický podnět z kůže, podkoží, obalů svalů, šlach, kloubních pouzder či stěny cév krevního a lymfatického řečiště, reagují čidla, na odlišné podněty různou rychlostí a jinou informací (jednotlivé vzruchy, série, frekvence). U pomalu působícího podnětu se do určité intenzity čidlo adaptuje, pak dojde k tvorbě vzruchu, ten se nervem šíří do míchy, přepojuje a pokračuje do centrální nervové soustavy (CNS). Do podstaty mechanizmu účinků masáží zasáhla teorie vrátková a endorfinová a další objevy.

Vrátková teorie vyjadřuje soutěžení o průchod informací do vyšších etáží nervové soustavy, čili soutěž o „projití vrátky“. Soupeří silná a tenká nervová vlákna. Silná vlákna vedou rychle informace o tlaku, tahu, teplotě, napětí svalu, o postavení a pohybu v kloubech. Slabá nervová vlákna vedou pomalu vjemy bolesti z vegetativního nervstva. Vzruchy rychlých vláken jsou jako „moderní rychlá auta“, projdou „ vrátky“ do míchy a vyšších etáží nervového systému a „uzavřou“ přenos ostatních podnětů. Klasickým příkladem je postřik poranění ochlazující látkou u fotbalisty. Chlad podráždí čidla a silná vlákna předají vzruch do CNS, „projde vrátky“ a vytěsní ostatní vjemy, necítí bolest a hraje dál. Masáž přes silná vlákna mívá neočekávané pozitivní efekty, mění reakce v CNS: v talamu (brána vědomí, centrum vnímání včetně bolesti), v hypotalamu (ten reguluje funkce vegetativní, imunitní, endokrinní žlázy) a v limbickém systému (emoční mozek i naše rozhodování).

Endorfinová teorie je druhým výkladem účinku. Na podněty z periferie (včetně např. akupunktury, baňkování aj.) se v CNS uvolňují látky opiátové povahy zvané endorfiny, enkefaliny (protibolestivé), které si lidský organizmus tvoří sám. Přímé působení fyzikálních energií na stěnu cévní, na pojivo, na dráždivost nervových vláken a čidel je integrálním jevem při všech masážích oboru rehabilitační a fyzikální medicíny (RFM), medical wellnes nebo v zařízení pro well-being. Teplo při masáži vede přímo k rozšíření cév (přívod kyslíku, iontů, živin). Masáž vyplaví v podkoží látky rozšiřující cévy (bradykinin, acetylcholin, histamin), změní se pH v mimobuněčné tekutině s pozitivní reakcí pojiva (roztažlivost, pružnost a pevnost). Teplo a mechanická energie se mění v elektromagnetické děje zrychlující výměnu sodíku, draslíku a jiných iontů na membránách buněk až trojnásobně, u thixotropních sloučenin (se sírou) v pojivových a svalových tkáních vede chvění a vibrační masážní hmaty ke změně gelu v sol (vymizí bolestivé body ve svalech a v pojivu). Výzkum MUDr. A. Loskotové a RNDr. Pondělíčka (kolem r. 1995) prokázal usazování makromolekulárních látek v úžlabinách vazivových prostorů mezi svaly, což vede k tuhnutí pojiva, omezení výživy difúzí, k útlaku mikrocirkulace a bolesti. Masáže uvolní tyto „usazeniny“ a umožní jejich odplavení lymfou - lékaři tak prokázali jednoznačně preventivní, ozdravný a léčebný efekt masáží.

Klasická ruční masáž je definována jako řada mechanických podnětů aplikovaných na povrchu těla, které se provádějí na těle člověka rukou.

Mezi místní účinky patří: odstranění zrohovatělých částic a mazových zátek, zvýšení sekrece potu, změny napětí kůže, prokrvení, odplavení odpadních produktů výměny látkové, zlepšením výživou se zvyšuje svalová síla a výkonnost, mizí otoky a krevní výrony, snižuje se bolest.

Vzdálené účinky masáže jsou zpravidla reflexního původu, přesahují oblast jednoho míšního segmentu, uplatňují se zpětnovazební reflexní vztahy kůže a vnitřních orgánů. Masáž pod pravou lopatkou tak např. ovlivní funkci jater a žlučníku, masáž pánve ovlivní urogenitální ústrojí.

Celkové účinky masáže: část uvolněných aktivních látek v kůži se vstřebá do krve a působí ve vzdálených orgánech. Mění se funkce vegetativního nervstva, přes CNS se urychluje látková výměna, reagují žlázy s vnitřní sekrecí, zvyšuje se kondice, nespecifická imunita. Dobu trvání masáže řídíme dle aktuálního stavu a cíle, kterého chceme dosáhnout, upravujeme volbu hmatů, frekvenci (1-2x týdně), počet masáží. Celková masáž trvá zpravidla 50-60 min, částečná masáž 20 min.

Základní hmaty masáže dělíme do dvou skupin: Úkony hnětací v pořadí tření, vytírání, roztírání, hnětení. Úkony nárazové jsou tepání, chvění. Komerční rozšíření masáží vedlo k použití olejů a emulzí. Indikace a kontraindikace masáže jsou obecně známé, maséři je z certifikovaných kurzů dobře ovládají.

 
PŘÍLOHY
Reklama
Reklama
Reklama

TOPlist