Generální ředitelka ING Životní pojišťovny a ING Penzijní společnosti Ing. Renata Mrázová má celospolečenské aktivity, které povýšila minimálně na své koníčky. Podporuje například projekt na pomoc začínajícím učitelům, spolupodílí se na přípravě festivalu „Všem ženám“ (8.–9.3.2015 v Míčovně a Královské zahradě Pražského hradu), pomáhá s pracovním portálem pro ženy pracezeny.cz, přednáší o leadershipu, zapojuje se do mentoringových aktivit zaměřených na ženský leadership …... Proč ji tolik trápí ženská otázka? „A kdo jiný, než ženy, je schopen začít měnit naši společnost?“ Zeptala se v našem rozhovoru na oplátku Renata Mrázová.

Kde rostou peníze

Ohromnému tlaku nabídky „úžasných věcí“ v obchodech jsme vystaveni všichni. Věcí, o nichž si myslíme, že nás udělají šťastnými. Neudělají. Renata Mrázová se hned na začátku našeho rozhovoru zamýšlí nad tím, kam naše společnost a civilizace směřuje. Klade si otázku, zda lidé při svých nákupech skutečně přemýšlejí, jestli danou věc, kterou chtějí, potřebují a proč ji potřebují? Renata Mrázová upozorňuje, že dle průzkumů až 90 % věcí, které kupujeme, nepotřebujeme a že například každá česká domácnost vyhodí za rok nakoupené potraviny v průměru v hodnotě 20.000,- Kč.

Jak je to s naším finančním myšlením, paní ředitelko?

Dovolím si malinko generalizovat, i když to nedělám ráda. Český národ ztratil někdy v minulosti odpovědnost sám za sebe. Mám na mysli, jak moc jsme kritičtí, nespokojení a negativní a jak, když se něco nedaří, máme viníka vždy při ruce. Nelíbí se mi v práci, mám blbého šéfa, jsem špatně placený… V těchto situacích se vždy člověka ptám, proč tam jsi? Proč nedáš výpověď? Proč nevezmeš život do svých rukou a nejdeš tam, kde budeš spokojený a nebudeš muset stále nadávat? Proč nadáváme na politiku a aktivně se do ní nezapojíme? Osobně mi vadí, že lidé nejsou zvyklí mít odpovědnost sami za sebe a nesnaží se ani malými věcmi ovlivňovat svůj život. Nadávat před televizí a v hospodě u piva je strašně jednoduché, ale ke změně to určitě nevede.

Myslíte, že to jiné národy nedělají?

Nikde jinde jsem to v tak velké míře neviděla a to hodně cestuji. Když bych to měla říci černobíle, jsme šediví kritičtí mračouni a to naši společenskou krizi jen prohlubuje. Za svůj život jsem odpovědná pouze já, ne můj manžel, ani můj šéf či moje matka. A součástí této odpovědnosti je samozřejmě řízení své vlastní finanční situace. Historicky máme jednu výhodu. Ještě stále jsme do jisté míry ovlivněni kulturou habsburské monarchie, která byla velmi konzervativní. A tak i nyní v naší společnosti stále převažuje přesvědčení, že je lepší nežít na dluh. Bojíme se dluhů, úvěrů, ale i odvážnějšího investování. Nicméně trend se začíná pomalu měnit, a to jak v tom pozitivním, tak i negativním smyslu slova.

Co je indikátorem té negativní změny?

Meziročně vzrostlo množství exekucí (v roce 2014 bylo 800 tisíc exekucí, oproti roku 2013 nárůst o zhruba 13%), osobních bankrotů, které často začínají malými dluhy, s nimiž si dlužníci kvůli penalizacím nevědí rady. Tento stav je „zásluhou“ mladší generace, neodolné vůči náporu nabídek spotřebního zboží, dovolených na splátky, nových mobilů a dalších věcí, které „nutně potřebujeme“. Udělala by to poválečná generace? Ta přece stále zastává názor: na co mám, to si pořídím, na co nemám, na to si šetřím. Samozřejmě, že i poválečná generace našich rodičů měla půjčky, ale pouze takové, které mohli v průběhu dvou tří let reálně splatit. O prvních exekucích jsme slyšeli tak před deseti lety, o osobních bankrotech snad teprve před dvěma lety... To, jak dramaticky narůstá právě počet osobních bankrotů, je výsledkem spotřebitelské masáže, které jsou spotřebitelé vystaveni ze strany společností, zaměřených na okamžitý a neustálý růst a krátkodobé zisky. Kupujte si nové mobily, jeďte si na dovolenou... Žijete ve světě neomezených možností, ale jen do chvíle, než máte začít splácet jistinu i vysoké úroky.

Ale mladí pouze kopírují vzory chování, běžné v americké společnosti...

Ale tak překotně a nezadržitelně, že se proti tomu náporu racionální část obyvatel nedokáže vzepřít, zmobilizovat. Dosud nevznikla ve společnosti žádná strukturovaná platforma, která by se problémem zabývala. Kromě pár článků a reportáží jsem nic nezaznamenala. Je to alarmující, protože tímto trendem jsou ohroženy především naše děti. My musíme začít děti připravovat na zvládání náporu reklamy spotřebního zboží. Připravit je můžeme jen tak, že pochopí a uvědomí si opravdové hodnoty v životě, etiku a etiketu a s tím spojenou společenskou gramotnost. Odolávání lákadlům spotřeby není pouze o finanční gramotnosti, musí brát vážně vztahy a povinnosti, musí respektovat odlišnost a minority ve společnosti. Bohužel, o těchto věcech se v našich školách neučí. Samozřejmě, že je to úkol rodičů, ale školský systém k tomu musí přispět také, vždyť ve škole tráví děti podstatnou část dne. Jsem ráda, že se výuka finanční gramotnosti dostala alespoň na první stupeň.

Máte dvě malé dcery ve věku sedmi a jedenácti let. Jak zvládáte boj s nakupováním „důležitých“ věcí v praxi?

Přiznávám, že je těžké vysvětlit dceři, že věc, kterou má její kamarádka a ona po ní touží také, je v mnoha případech zbytečnost. Nemohu dceři říct, že je to nesmysl, ale vždy se ptám: K čemu ti to bude? A pokaždé se dozvím, že její kamarádky to mají také. Je to někdy těžký boj, který jako rodina zvládáme zejména za pomoci toho, že si o věcech hodně povídáme a snažíme se, aby naše děti o všem hodně přemýšlely.

Kdo ve školách vlastně vyučuje finanční gramotnost, když učitelé sami neznají zásady hospodaření a jsou i sami finančně podhodnoceni?

To je problém, který navíc umocňuje skutečnost, že řada dospělých si již nepamatuje některé základní matematické souvislosti, které se ve škole učili. Fakt, že jsou učitelé podhodnoceni, že jsou zdravotníci podhodnoceni, beru jako součást krize naší společnosti a všechno se to musí řešit jako celek. V české společnosti se musí vytvořit velké společenské hnutí, v čele kterého budou společensky vlivní a odpovědní lidé, kterým není jedno, v jaké společnosti žijí. To je důvod, proč se já osobně angažuji. Pokud nás bude víc a víc, staneme se pro vládu a další instituce partnerem, kterému budou naslouchat. Snažíme se vytvořit platformu a začít pracovat velmi strukturovaně. Bereme naši práci jako práci krizových manažerů: udělej analýzu, popiš nejdůležitější problémy, které je třeba vyřešit, a pak s tím něco udělej. Naštěstí lidí, kteří jsou ochotni věnovat se této problematice a investovat do toho svůj čas, je stále více a více.

Máte potřebnou víru, že se vám povede přivést lidi zpátky ke konzervativnímu chování, k úctě v rodině, k učitelům, starším lidem, k penězům?

Bez víry by to samozřejmě nešlo. A skvělé je, že mám kolem sebe hodně lidí, kteří sdílejí podobné názory, zastávají stejné hodnoty a přesvědčení a jsou ochotni s tím něco udělat.

Mám jen ten pocit, nebo jste opravdu vsadila při těchto změnách hlavně na ženy?

Odpovědí je opět otázka: „A kdo jiný, než ženy, je schopen začít měnit naši společnost?

Ing. Renata Mrázová prosadila vydání knihy „Kde rostou peníze“, určenou pro nejmenší děti mladšího školního věku (6-9 let). Vsadila na fakt, že knihu musí vzít do ruky dospělí, kteří se přece nechtějí cítit hloupě, že neumějí odpovídat malým dětem na finanční otázky. Na konci knihy je slovníček, kde jsou vysvětleny pojmy jako: banka, daně, platební karta, půjčka, úrok, PIN, darování, zloděj... Nově připravuje vydání knihy, určené starším dětem do čtrnácti let a také zvažuje podporu knihy v oblasti finanční gramotnosti pro seniory, kteří se v nových systémech financí ne vždy orientují.