Cévy v mozku

Infarkt je strašák. Rakovina je strašák. Zajímavé, že se tolik nebojíme strašáka téměř absolutního: cévní mozkové příhody.

S prodlužující se průměrnou délkou života, stoupá počet pacientů umírajících na cévní mozkové příhody. Ve vyšším věku je člověk náchylnější k cévním mozkovým příhodám.

Věda se problematikou zabývá, ale u nás je problém v tom, že není dobře vybudovaný systém péče o lidi s cévními mozkovými příhodami. Ani zdaleka nedosahuje úrovně systému péče o nemocné s akutním infarktem myokardu. Připadá mi, že je tady zpoždění téměř sto let. Infarkt myokardu se dnes léčí tak, že se veškeré úsilí v akutní fázi soustředí na zprůchodnění tepny.

U cévních mozkových příhod je to komplikovanější v tom, že původ může být v zásadě dvojí. Infarkt je vždy uzávěr tepny a prakticky vždy je tam trombus. U cévních mozkových příhod může být krvácení - a to je většinou hodně devastující - nebo příčinou je situace podobná infarktu jen s tím rozdílem, že je to v oblasti cév, které zásobují mozek.

Následky jsou ještě mnohem tragičtější. Pacient buď umře, nebo se stane plně závislý na péči okolí.

Dnes existují dostupné metody, jak ten uzávěr i v oblasti mozkového řečiště zprůchodnit. Existuje takzvaná trombotická léčba, která je schopna ten uzávěr rozpustit, ale zásah je nezbytné provést do 4 hodin od začátku příznaků. Pak existuje ještě trochu delší interval, nejčastěji do 6 hodin, kdy se ta látka podává přímo do tepen zásobujících mozek.

Celý problém spočívá v tom, že u nás je celá tato problematika v rukou neurologů a oni nemají vybudovaný systém rychlé pomoci. Podle jakéhosi nařízení mají všichni pacienti s cévními mozkovými příhodami ležet na jednotkách intenzivní péče. Optimální by ale bylo, kdyby leželi na jednotkách, podobným koronárním jednotkám. Ve světě se tomu tak je. A mají tam mnohem nižší následní invaliditu těchto lidí než u nás.

Málo našich klinik má jednotky skutečně pouze pro pacienty s cévními mozkovými příhodami. A je vůbec otázka, zda je správné, aby se o pacienty s cévní mozkovou příhodou staral neurolog. Příčinou toho onemocnění je přece onemocnění cév a neurolog je odborník, který rozumí mozku. Mozek je tkáň, která je zásobovaná krví. Já osobně si myslím, že o uvedené případy se má starat cévní specialista. Jedná se přece o cévní onemocnění mozku. A ten nejcennější čas, kdy je možno pacientovi ještě zásadně pomoci - tu cévu otevřít, se ztrácí.

Ve světě existují speciální interdisciplinární jednotky. Ve Velké Británii jsou jednotky, kam neurolog chodí jako jeden z konzultantů třeba jednou týdně, ale vůbec není tím, který specializované pracoviště řídí.

Ano. Tento trend můžeme nejspíše spojit s poklesem kuřáctví - zejména se to týká mužů. Také se povedlo významně snížit průměrnou hodnotu krevního tlaku v populaci. Ty dva faktory jsou pro vznik cévních mozkových příhod naprosto určující. Cévní mozková příhoda je tragedií pro celou rodinu. Je to daleko horší, než když dostane infarkt myokardu. Infarkt když přežije, tak je kvalita života většinou přijatelná. Cévní mozkové příhody ale pacienty opravdu devastují.

Existují malé cévní mozkové příhody – odborně jim říkáme tranzitorní - které trvají nejčastěji jen několik minut. Projevují se třeba poruchou řeči, slabostí končetin, neschopností se pohybovat a pak to vymizí. Příhoda často unikne pozornosti a ti lidé jsou prozatím bez následků, ale mají obrovské riziko rozvoje skutečné cévní mozkové příhody. Správný postup by byl, že by měli být hospitalizováni a během dvou dnů by měla být provedena všechna vyšetření a zahájena léčba. Tím by se výrazně snížilo riziko velké cévní mozkové příhody. Někdy mají lidé i několik týdnů nebo měsíců před velkou mozkovou příhodou tranzitorní mozkové ataky.

Bezpečně víme, že sedmdesát až osmdesát procent rizika lze vysvětlit kouřením, cukrovkou, vysokým krevním tlakem a poruchou metabolismu tuku. Uvedené čtyři rizikové faktory jsou naprosto zásadní. V poslední době se zjistilo, že i léčba, která snižuje cholesterol, snižuje riziko cévních mozkových příhod.

Ve vysokém procentu má takový pacient i cukrovku, vysoký krevní tlak a současně může mít třeba i ischemickou chorobu srdeční a samozřejmě i spoustu dalších onemocnění. A opět jsem u neurologů: jakmile má pacient trochu závažnější cukrovku nebo jiná doprovodná onemocnění, pak neurologové takové pacienty nechtějí brát. Proto je nezbytné budovat specializované interdisciplinární jednotky.

Ano. Rizikové faktory jsou prakticky stejné a dokonce lze říci, že od roku 1985 u nás klesla úmrtnost na cévní mozkové příhody ještě o něco výrazněji než úmrtnost na ischemickou chorobu srdeční. Pokles je asi o padesát procent u mužů i u žen.

Ano, z nemocných na cévně mozkové příhody je v současné době nejvíc úmrtí.

Přibližně milion korun. Vtip ale spočívá v tom, že my nevyšetřujeme osoby, které mají zájem, protože osoby, které mají zájem, mají výrazně lepší prognózu. My vybíráme lidi náhodně, a to ve věku 25-60 let. Bohužel víc než padesát procent vyšetřených má jen základní vzdělání a my víme, že existuje přímá závislost mezi rizikem kardiovaskulárních onemocnění a dosaženým vzděláním. Osoby s nejvyšším vzděláním – s vysokoškolským vzděláním – jsou vystaveny podstatně menšímu riziku, protože daleko více dbají o své zdraví, méně kouří. Pokud mají vysoký krevní tlak, docházejí na pravidelné kontroly. Chtějí vědět a znát svůj cholesterol, a to vše výrazně přispívá k tomu, že výskyt těchto příhod je u těchto lidí menší.

Lidé jsou hluší k našim výzvám i k faktům o nejčastějších příčinách úmrtí. Paradoxem je - a to nejen u nás - že lidé se mnohem více bojí rakoviny, než srdečně cévních onemocnění. Z mého pohledu je infarkt myokardu relativně milosrdné onemocnění oproti cévní mozkové příhodě.

Teď vyšetřujeme pátý okres.

Dostanou zprávu od nás ve dvou vyhotoveních s návodem a s doporučením, aby zprávu předali svému ošetřujícímu lékaři. Je na nich, jak se zprávou naloží. Také přikládáme doporučení, že v případě zvýšených hodnot by měli žádat opakované přeměření nebo že jsou zjištěné hodnoty tak vysoké, že doporučujeme zahájit léčbu. A v několika případech se stalo, že jsme přímo na základě toho vyšetření doporučili okamžitou hospitalizaci - pacienti měli velmi vysoké hodnoty krevního tlaku, nebo i rozvíjející se cévní mozkovou příhodu.

Já bych řekla, že by byl velký pokrok, kdyby všichni lidé, řekněme ve věku 45 až 50 let - kdy se zcela nepochybně - výrazně zvyšuje riziko manifestace kardiovaskulárních onemocnění, absolvovali takovou preventivní prohlídku.

Už teď máme prostředky, které snižují hladinu cholesterolu. Ony totiž kromě toho, že sníží hladinu cholesterolu, všechny cholesterické pláty výrazným způsobem stabilizují. Dokonce existují i určité důkazy, že jsou schopny navodit i opravu těch postižených cév. Mám na mysli léky, které přímo brzdí syntézu, blokují syntézu cholesterolu, to jsou léky, které svým významem jsou připodobňovány k významu antibiotik.