Beran a tygr

„Nedávno koukali kluci na televizi a nějaký starý pán tam hrál golf. Pětiletý Felix vykřikl: To je táta, viď? Ne miláčku, to není táta. Až bude v televizi, tak ti ho ukážu...“ Úsměvné a smutné najednou. Stalo se to Mirce Čejkové.

Jsem beran s ascendentem ve střelci a podle čínského znamení tygr.

Já to neberu jako útoky. Víte, každý útok je voláním druhého o pomoc. Je to zobrazení jeho problému. Když mě někdo odsuzuje, že jsem odešla z ne právě šťastného manželství, je to třeba právě žena, která sama tu odvahu nemá a tváří v tvář tomu, že někdo udělal, co by ona chtěla, je naštvaná. Ne na mě, na sebe, ale to neví. Když někdo odsuzuje, že jsem si vzala muže ve vězení, je to také jeho problém, buď se sám bojí vězení a ví, že není úplně fér hráč, takže ho dráždí všechna slova o spravedlnosti a trestu, nebo je to člověk, který se zklamal ve vztazích a nepřipustí, že můžete někoho mít ráda a být mu oporou. Prostě vždycky to, čím vás někdo urazí a obviní, vypovídá především o něm.

Ne, naopak. Hodně mě to zraňovalo. Postupně jsem ale četla knihy a chodila na přednášky, které mě zajímaly a mluvila s lidmi tady i venku a budovala si svůj vztah ke světu a naší existenci tady. Za zlomový okamžik považuji narození mojí dcery, která je vinou lékařky mentálně postižená. Petra mi moc pomohla hledat cestu. Když jsem definitivně pochopila, že nikdy nebude žít normálním životem - co to je ale normální život? - pochopila jsem zároveň, že se musím spolehnout jen sama na sebe. Rozhodnout, co je pro ní dobře a co ne, i když to bylo třeba v rozporu s názory „pana doktora“, prosadit věci jako třeba právo na vzdělání, i když všichni tvrdili, že je nevzdělavatelná. Dnes je díky mé tvrdohlavosti plně gramotná. Takže jsem kvůli ní převrátila naruby všechno, v čem jsem byla vychována. A já byla vychovávána hodně tradičně. Vždy jsem se měla chovat podle toho, abych nevzbudila negativní pozornost okolí.

Velmi. Vozí Petru dvakrát týdně do školy, tráví s ní část víkendů i prázdnin. Má ji rád. Náš problém byl jen v tom, že on už nechtěl další děti a já po nich toužila. Vlastně se dá říct, že Peťku vychováváme stále společně, všechna rozhodnutí kolem ní děláme ve vzájemné dohodě.